Sára Tichá pro EPRAVO.CZ k mezinárodní příslušnosti českých soudů při ručení člena voleného orgánu společnosti podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku

Jak se určuje mezinárodní soudní příslušnost v případech, kdy věřitel uplatňuje nárok proti členovi voleného orgánu společnosti z titulu ručení za dluhy společnosti podle občanského zákoníku? Tuto otázku řešil nedávno Nejvyšší soud, který se opíral o klíčový rozsudek Soudního dvora EU ve věci ÖFAB.

Podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku ručí člen voleného orgánu společnosti za její dluhy, pokud nesplnil svou povinnost nahradit společnosti škodu způsobenou porušením jeho povinností při výkonu funkce, a to v rozsahu, ve kterém tuto škodu nenahradil. Kde ale může věřitel podat žalobu například v případě, kdy je dlužníkem česká společnost, avšak člen voleného orgánu má bydliště či sídlo v jiném státě? Nejvyšší soud potvrdil, že podobně jako v kauze ÖFAB je nutné tento institut ručení kvalifikovat jako povinnost k náhradě škody. Mezinárodní příslušnost je proto potřeba určit podle pravidel nařízení Brusel I bis stanovených pro věci deliktní a kvazideliktní odpovědnosti.

V praxi to znamená, že žaloba může být podána buďto u soudů v členském státě EU, kde má žalovaný bydliště či sídlo, ale i u soudu v místě, kde věřiteli vznikla škoda, či u soudu místa, s nímž jsou nejúžeji spjaty činnosti vykonávané společností a kde jsou dostupné informace o finanční situaci společnosti. Nejvyšší soud tak potvrdil, že věřitelé se nemusí nutně soudit v místě bydliště či sídla žalovaného, jak stanoví obecné pravidlo mezinárodní příslušnosti, ale je jim poskytnuto několik možností, kde vymáhat své nároky.

Celý článek Sáry Tiché naleznete ZDE.